Zpřístupňování přírody

Velké téma „příroda a její přístupnost“ se nevyhnulo ani nám. Nemohli jsme přejít názor řady vozíčkářů, a to i aktivních vozíčkářů „Tam to pro mě není, tak tam nejezdím.“ Ano příroda je pro nás asi tím nejsložitějším prostředím, ale mnohdy stačí najít a realisticky popsat přívětivou trasu. Možná to na vás působí jako další mapování, které nemá žádný velký efekt. 

Díváme se na to jinak. Vozíčkáři by měli před návštěvou přírody znát všechna úskalí proto, aby nebyli zbytečně konfrontováni s realitou. Ale hlavně by měl být součástí každého takového projektu (neradi používáme název mapování) popis kritických míst a návrh na jejich odstranění. Pro Správu národního parku Šumava jsme připravili „Analýzu bezbariérovosti turistických tras doporučených pro vozíčkáře s návrhy řešení kritických míst.“ Vzali jsme si seznam doporučených turistických tras pro vozíčkáře, jejich popis a vyrazili jsme do terénu. Nestačili jsme se divit. Popis těchto tras, který vznikl při bohatě dotovaném projektu byl naprosto zcestný. Byli jsme vysláni na místa, kde je jeden asistent málo… na parkoviště, ze kterého se nikam nedostanete… bez upozornění na místa, kde je nepřístupná hlavní atraktivita. Někdy nás to až rozesmálo. Svou práci jsme udělali (v té době ve spolku Pro rozvoj Šumavy) zodpovědně a nejlépe jak dokážeme a přáli bychom si, aby nebyl pan Hubený, ředitel NPŠ, pod tlakem politických a zájmových skupin a mohl s námi odstraňovat bariéry… protože víme, že mu na tom záleží a děkujeme za příležitost. Při toto projektu jsme poprvé promluvili metodou „Vozíčkář vozíčkáři“.